Historie hraček

Dětské hračky jsou stejně staré jako samo lidstvo. S panenkami, vojáčky a hračkami napodobujícími zvířátka nebo nářadí dospělých si děti hrály už na samém úsvitu věků. Hračky měly už děti starých Egypťanů, Sumerů, ... Ale snad nejvíce hraček vzniklo v Orientě, a to zejména v Číně. Archeologové nachází množství hraček v řeckých dětských hrobech. V řecké kultuře byly děti doslova středem pozornosti, a tak není divu, že děti v té době znaly velké množství hraček a her - od různých chrastítek, přes panenky, káču, či houpačku. Možná znáte příběh Odyssea, který na jednom z řeckých ostrovů uviděl princeznu Nausicu hrající si s míčem.

Také JOJO je hračka, kterou znali už staří Řekové, i když to zřejmě není úplně jejich vynález a hračku si s největší pravděpodobností přivezli z Číny. První zmínky o joju však máme z Řecka z doba asi 500 let př. n. l. Jojo s cihlové hlíny můžeme tak pozorovat vyobrazené i na vázách z té doby. Jojo se z Číny dostalo také na Filipíny, kde se stalo velice populární hračkou. Přitom prý ale původně bylo používáno jako zbraň na lov zvířaz z větví stromů. Právě filipínský výraz "vrať se" dal také údajně hračce jméno. Do Evropy však jojo opět putovalo přes Čínu a to v 18 st. Dokonce i Napoleonovi vojáci prý hráli jojo před bitvou u Waterloo a i samotný Napoleon s ním zaháněl stres. Během času jojo opět několik kleslo se svou oblibou a opět stouplo ze zapomnění. Oblíbenou hračkou starých Řeků a Římanů byla také káča, dřevěná nebo hliněná, někdy dokonce i bronzová, to podle zámožnosti majitele.

Při rozvoji řecké kultury nesměly chybět ani panenky. Většina se jich v té době vyráběla z hlíny. Ty nejstarší panenky jsou ze 7 st. př. n. l. V 5. st. př. n. l se pak zrodilo i nové řemeslo, které se zabývalo výrobou panenek. Panenky se našli své oblíbence také v dalších částech Středomoří a později v celé Evropě. Již tehdy nejen malé chlapce, ale i dospělé muže dokázaly nadchnout bitvy s malými vojáčky. Hráli si i s trojským koníkem, který byl ze dřeva nebo hlíny a měl v břiše schované vojáčky stejně jako kdysi v Troji.

"Alea iacta est" neboli kostky jsou vrženy, již tento výrok svědčí o významu této hry. Mezi římským obyvatelstvem byla hra v kostky velice oblíbená v této době. Hrána byla císaři, filozofy ale zejména římskými vojáky. Císař Nero se zapsal do dějin této hry tím, že prý hrál jedno kolo kostek za 400 000 sesterciů, což v té době byla částka rovna ročnímu žoldu 400 vojáků. Císař Caligula se zase proslavil svými nesčetnými podvody při této hře.

Hračky z dálného východu

Mnoho her, které považujeme za ryze evropské jako například karty, šachy či diabolo, pochází z Orientu. Hračkou, kterou však ani laik Číně neodepře, je létající drak. I když se přesně neví, kdy vznikl, Číňané pro to měli vše potřebné, používali hedvábí i papír a bambusu měli také dostatek. První draci byli používáni lstivými generály pro oklamání nepřítele. Jako hračky se létající draci začali používat až v jedenáctém a dvanáctém století. Číňané věřili, že létající draci zahánějí zlé a duchy, a děti byly při hře na čerstvém vzduchu, proto bylo hra s draky tak oblíbená.

Další hračkou z Orientu je dřevěný koník ze začátku našeho letopočtu. Ze 7 století je známo švihadlo, které je také původem z Číny.

Hračky ve středověku

Ve středověku děti napodobovaly často rytíře na koních. Hrály si s dřevěným koníkem na malé tyči. První takový koník vznikl zhruba ve 4.st.

Historii hraček můžeme pozorovat na obrazech Pietra Bruegela staršího. Obraz pojmenován Dětské hry pochází z roku 1560 a jsou na něm znázorněny hry tehdejší doby. Má přes 80 scén a více než 240 postav. Dětské hry tak začaly pronikat i do umění. Hry se začaly promítat také do literatury. 1534 vyšla kniha Gargantua, kde francouzský spisovatel Rabelaise věnoval celou jednu kapitolu hrám.

Již v 16. st. se začínají hračky vyrábět doslova ve velkém. Zejména Německo se specializuje na hračky dřevěné na vývoz. Norimberk se stává centrem jejich výroby a právě zde se také zanedlouho začínají vyrábět také cínoví vojáčci.

17 století je obdobím domečků pro panenky, které byly určeny šlechtickým dětem nebo dětem z bohatších rodin. Často se domečky pro panenky dávaly také mladým nevěstám jako svatební dar.

Průmyslová revoluce ve světě hraček

Průmyslová revoluce nepřinesla jen novém vynálezy v oblasti průmyslu, ale také nové hračky. Společně s vlaky parními se objevují i vláčky dětské, nejdříve ze dřeva a postupem času se vylepšují na vláčky elektrické, a to již na konci 19. století. Stejně tak se výrobci nechali inspirovat prvními auty nebo letadlem bratří Wrightů.

Plyšový medvídek

Plyšové hračce, která si získala celý svět, dal roku 1903 americký prezident Theodore Roosevelt jméno Teddy. V listu Washington Post byla otisknuta karikatura vášnivého lovce medvědů Theodora Roosevelta, jak rozhořčeně odmítá zastřeli malé černé medvídě. Obchodní Morrise Michtoma požádal svou ženu, aby vyrobila plyšového medvídka, kterého vystavil společně s karikaturou do výkladů svého obchodu v Brooklynu. Medvídek měl obrovský úspěch. Michtom dokonce poslal jednoho medvídka do Bílého domu s žádostí, aby se prezident stal jeho kmotrem. Prezident se ze začátku prý trochu zdráhal, ale nakonec neodmítl. A tak vznikl plyšový medvídek Teddy.

Nové století ve znamení nových hraček

Počátkem 20. st. se většina klasických hraček začíná vyrábět z nových materiálů. Už před první světovou válkou byly velice rozšířené panenky z celuloidu a kaučuku, zejména proto že byly výrazně levnější a také více odolné. Úplně samostatnou kapitolu bychom mohli věnovat známým stavebnicím značky Lego. Celý příběh začíná v roce 1932, kdy Öle Kirk Christiansen v Billundu začíná vyrábět dřevěné hračky. O dva roky později pak přichází s názvem Lego, který vznikl jako kombinace dvou dánských slov LE g GO dt, které v překladu znamenají "hraj si dobře". Již v roce 1949 se pak jeho stavebnice vyráběli z umělé hmoty. Od roku 1960 se specializují pouze na výrobu stavebnic a firma v této oblasti získává světový primát.

Ptáte se, co se stalo v roce 1959? To se na Newyorském veletrhu hraček představila panenka Barbie. Hned vyvolala diskusi o tom, zda je se svou neobvykle štíhlou postavou a velkým poprsím vůbec vhodná pro děti, když je ještě ke všemu vyrobená ze syntetického materiálu. U dětí však měla fenomenální úspěch a tak brzy získala i přítele Kena.

Osmdesátá léta jsou však ve znamená jiné hračky. A to Rubikovy kostky, která doslova zaplavila celý svět. Objevovala se úplně všude v různých velikostech, ale vždy funkční. Každý si s ní hrál, pořádaly se soutěže a mezinárodní šampionáty. Zvládnout sestavit kostku bylo jako IQ test té doby. Její otcem byl maďarský vynálezce Rubik. V devadesátých letech klasické hračky střídají hračky elektronické a později i počítačové hry. Objevují se také tzv. "hračky chytré", které fungují jako roboti.

Hračky měli být pro děti vždy především zábavou. Protože ale také připravují děti na úlohu ve světě dospělých, i když třeba zjednodušenou a zábavnou formou, udrželi si své postavení a velkou oblibu do dnes. Malé holčičky se do dnes učí být správnými maminkami se svými panenkami. Chlapci se s vojáčky v ruce učí, že život není peříčko a jak je důležité se umět bránit. Hračky pro děti se během staletí měnili a vyvíjely, co ale zůstalo během staletí pořád stejné je dětská hravost a zvídavost.

Poptávka po hračkách, ale i jejich nabídka mají neustále stoupající tendenci. Zřejmě se nikdy nezastaví. Jejich výrobci podléhají technickým vymoženostem a módním vlivům. Protože člověk je tvor hravý, dokud budou na naší planetě lidé, budou tu i hračky. Hračka je fenomén starý mnoho tisíc let, ale přežije jistě bez jakékoliv újmy další staletí.

Současný pohled na hračky

Hračka je věcí sloužící ke hře dětí, ale dost často i dospělých. Má upoutávat dětskou pozornost, zabavit dítě, či dokonce rozvíjet jeho motorické a psychické schopnosti. Hračky také rozvíjí dětskou tvořivost a fantazii a napomáhají dětem zvládnout úkoly, které na ně klade škola a okolní svět. Až v druhé polovině 20. století však dochází ke změně pohledu na hračky a k nahlížení na ně z pohledu psychologie, sociologie a pedagogiky jako na předmět, který má všestranně rozvíjet osobnost dítěte. Dalším přínosem hraček je, že pomáhají pochopit dětem, jak funguje složitý svět dospělých. Zajímavé je, že například Inkové vyráběli svým dětem hračky na kolech, ačkoliv je sami dospělých prakticky nevyužívaly.

Pro děti a jejich rozvoj jsou nejlepší hračky tvárné, dalo by se dokonce říci, že stačí pouhá hmota: písek, papír, plastelína, ... Pro děti jsou velice zábavné také kostky a stavebnice, které lze různě a opakovaně tvarovat a jsou schopné udržet chvíli svůj tvar. K základním hračkám patří i panenky a plyšové hračky, které si mohou děti dostrojovat a přizpůsobovat podle svých potřeb. U těchto základních hraček je zejména důležité, aby rodiče předvedli dítěti nejdříve možnosti tvorby a hry. Poté už by dítě mělo být schopno se s hračkou nejen dobře zabavit, ale také dále aplikovat poznatky ze hry v běžném životě. Například můžete svoje ratolesti hravě naučit oblékat nebo zavazovat tkaničky u bot, když jim ukážete jak si mohou pěkně ustrojit svého medvídka.